Průvodce poutním místem

Průvodce poutním místem

Léčivý pramen

Již z dávných pověstí je známa existence zdejšího léčivého pramene v údolí potoka Svatoňovce a místo je od pradávna považováno za posvátné a je duchovním centrem celého kraje. To nelze vytvořit uměle, ale musí se najít podobně, jako se najde pramen nebo poklad. Postupně z Mašůvek vzniká známé poutní místo a malé lázně, kam lidé putovali nejen, aby obnovili tělesné zdraví, ale především aby prohloubili svou víru a obnovili ve víře duchovní energii setkáním s Boží milostí.

Uzdravení

První uzdravení, které bylo písemně doloženo z doby před 30tiletou válkou, je uzdravení Krukensteinhausera z Kroměříže, který zde pobýval 4 neděle a pak se na radu místních napil z pramene a uzdravil se. Téhož dobrodiní se dostalo jeho nevlastnímu synovi Ondřejovi Brunerovi. Oni za odměnu upravili přístup k prameni. V té době již existovala na kopci nad pramenem dřevěná kaplička. Po uzdravení roste popularita tohoto místa a postupně vzniká celý areál.

Soška Panny Marie de Foy

Sošku Panny Marie s Ježíškem de Foi věnoval do kostela Jan Ludvík Raduit De Souches. Podle pověsti ji získal jako výpalné při jednom z tažení v Belgii během 30tileté války a údajně ji nosil neustále při sobě i když byl protestant (Hugenot). Na katolictví přestoupil až po záchraně Brna před Švédy. Asi pod vlivem jezuity, ctihodného pátera Středy.
Soška je kopií sošky z francouzského poutního místa de Foi. Tam byla nalezena roku 1609 při kácení mohutného dubu pro výrobu lodí v jeho dutině spolu s pramínkem ženských vlasů – symboly zasvěcení panny.

Historie

Obec hluboké Mašůvky mají prehistorickou minulost, která sahá do mladší doby kamenné, kde zde žil lid zemědělské kultury. Osada tohoto lidu se nacházela na Nivách - pozemcích směrem k Plenkovicím. Byla zde objevena osada, která byla opevněna valem a dřevěnou palisádou, do které se vstupovalo čtyřmi branami. Při vykopávkách, které zde prováděl p. František Vidomec v 1. polovině 20. století, zde nalezl mnoho nálezů keramiky, různých nástrojů a sošek. Nejvýznamnější je Mašůvecká Venuše, která je vysoká 32 cm a má zvednuté ruce jakoby k modlitbě, proto ne nazývána jako orantka.

První novodobá zmínka o Hl. Mašůvkách je uvedena v listině z roku 1220. V pozdějších letech byly Mašůvky ve vlastnictví  mnoha šlechtických rodin i církevních řádů. Novou kapitolou v historii Hlubokých Mašůvek je patření do Jevišovického panství a zvláště, když se stal majitelem hrabě Raduit  L. de Souches. Získává toto panství jako odměnu od císaře za věrné služby v době třicetileté války. S jeho příchodem začíná novodobá historie poutního místa. Hrabě de Souches nechává postavit v roce 1680 na místě dřevěně kapličky Panny Marie Pasovské první kamenný kostelík, do kterého daroval sošku P. M. de Foy. Tuto sošku získal jako výpalnou oběť za třicetileté války v Belgii, kde jeho vojsko chtělo vypálit jeden ženský klášter, sestra představená prosila velitele, aby klášter ušetřil, že mu dá to nejvzácnější, co mají v klášteře a přinesla mu malou sošku P. Marie. Od té doby maršál sošku nosil pod brněním a nebyl nikdy zraněn. Právem připisoval ochranu Matce Boží.

Tímto činem začíná fungovat novým způsobem poutní místo. Duchovní správu nad vznikajícím poutním místem přebírají premonstráti z Louky, které do Mašůvek povolává v roce 1701 Karel Raduit de Souches, vnuk zakladatele zdejšího kostela. Duchovní správa z kláštera končí zrušením kláštera za Josefa II. Po zrušení kláštera v Louce do Mašůvek pravidelně dochází kaplani z Přímětic. V roce 1860 je oddělena duchovní správa od fary v Příměticích a zřízena samostatná lokálie v Hlubokých Mašůvkách. Dalším krokem bylo povýšení lokálie na samostatnou farnost, která vznikla v roce 1885.

Poutní místo začalo žít postupně pravidelným životem. S řádnou duchovní správou, kdy je ustanoven nejdříve lokální kaplan a později farář do Mašůvek je prožívám celý liturgický rok se všemi liturgickými obdobími a svátky. Přichází sem poutníci s blízkého a vzdáleného okolí. Prožívají se zde během roku čtyři poutě. První jarní pouť bývala kolem Slavnosti Seslání Ducha Svatého, druhá byla hlavní pouť na svátek Navštívení Panny Marie, tomuto titulu je zasvěcen zdejší kostel, třetí na svátek sv. Anny a čtvrtá poslední pouť po svátku Narození Panny Marie. Ve farní kronice je psáno, že přicházelo až kolem sta procesí z nejrůznějších míst naší země.

Dalším důležitým mezníkem v historii poutního místa byl příchod prof. Josefa Parmy do zdejší farnosti. Za jeho působení bylo toto poutní místo velmi zvelebeno a dostalo současnou tvář. Za 8 roků jeho působení bylo vykonáno společně s farníky a ostatními dobrodinci úžasné dílo. Prvním činem, který byl uskutečněn, byla generální oprava křížové cesty 1947 a také byla opravena fara a kostel za velké pomoci brigádníků. Dalším velkou akcí bylo vybudování Lurdské jeskyně pod kostelem v údolí potoka Svatoňovec, která byla posvěcena Dr. Karlem Skoupým 10. října 1948 k 90. výročí zjevení Panny Marie v Lurdech. Také bylo požehnáno 12 obrazů Mariánských poutních míst, která se staly základem Mariánské cesty. Největší akcí byla dostavba kostela mezi roky 1949 – 1953. Byl přistavěn kostel podle návrhu ing. arch. Teobalda Krátkého. Nejprve byla přistavěna nová loď kostela a potom nová věž. V roce 1950 byla dokončena terasa po boku kostela, na které jsou osazeny sochy českých světců. Nad svatou studní byla postavena válcovitá kaple a malá kolonáda s lunetami, kde jsou zobrazeny výjevy z Bible. V blízkosti třech křížů na Kalvárii byl postaven Boží hrob. V roce 1953 musí prof. Parma z Mašůvek odejít do Chvalovic u Vyškova, kde v r. 1957 umírá.

V období komunistické diktatury se mělo vymazat náboženství z života člověka i z jeho srdce, proto nebylo žádoucí, aby se poutní místo rozvíjelo, spíše byly snahy poutní místo utlumit, nijak nepodporovat. Poutníci sem stále přicházeli a poutní místo znovu a znovu ožívalo novým životem.

Novou epochou poutního místa je období po roku 1990. Začíná novodobá historie, která přináší současný život poutního místa. Listopad 1989 byl konec totality a přichází svoboda. Církev dostává svobodu a začíná budování nové struktury a života. Poutní místo začíná žít v nové situaci. Začínají přijíždět a přicházet poutníci z celé vlasti. Je postupně obnoven a upraven poutní areál, je vybudována farní zahrada s chatkami, na faře je udělána nová střecha s novým krovem, znovu je postavena vestavba, věže kostela jsou natřeny a na hlavní věži je umístěn dvouramenný kříž. Nejdůležitějším prvkem bylo zavedení pravidelných měsíčních poutí na 1. sobotu v měsíci. Tato živá tradice začala v srpnu 1990, kdy ji zavedli P. Ludvík Tichý zdejší farář a P. Jindřich Bartoš, znojemský děkan – inspirací jim byly Mariánské první soboty v Rakousku na poutním místě Maria – Rogendorf. Struktura pouti je složena ze třech prvků – modlitba růžence, mše svatá, adorace spojená s prosbami poutníků. Byly stanoveny úmysly modlitby a mše svaté -  za oživení víry v tomto kraji, za duchovní povolání, za laické spolupracovníky ve farnostech a za mír ve světě. Po celých téměř 20 let se nikdy měsíční pouť nevynechala, byla v případě Nového roku nebo Bílé soboty o velikonocích přeložena. Poutníci s opravdovým zájmem, živou vírou, velikou láskou přicházejí, modlí se, slaví mši svatou a vroucně se modlí před vystavenou Nejsvětější svátostí na dané úmysly. Mašůvky jsou dál místem modlitby, místem smíření s Bohem ve svaté zpovědi a místem eucharistické úcty. Kdo sem jednou zavítá, ten odejde s hlubokým duchovním zážitkem v srdci a rád se sem vrací. Doposud zde bylo prožito 227. měsíčních poutí, navštívili je všichni čeští a moravští biskupové i hosté z Rakouska, Německa i Slovenska. Každá první sobota v měsíci přes celý rok je Měsíční pouť k Panně Marii v letním čase v 18.00 hod. v zimním čase v 17.00 hod. Hlavní pouť je v sobotu a neděli kolem 2. července – podle toho, kdy vychází první sobota.

Určitě stojí za to připutovat nebo přijet na poutní místo zúčastnit se nějaké pouti a také si projít krásný a velký poutní areál, o kterém bude pojednáno v dalším průvodci.


Návštěvník mariánského poutního místa přichází na Mariánské náměstí, které jej upoutá neobvyklým řešením - na celém prostranství rostou ve čtyřech řadách více než stoleté lípy. Při příchodu ke kostelu míjíme barokní sochu sv. Iva, kapli sv. Anny a sochu sv. Jana Nepomuckého, vedle Pomník padlých, u něhož bývá o hlavní pouti sloužena mše svatá, a socha sv. Vojtěcha. Než vstoupíme do chrámu, který je zasvěcen Navštívení Panny Marie, prohlédneme si nad vchodem erby zakladatele kostela maršála Jana Ludvíka Raduita de Souches a na průčelí kostela mozaiku Panny Marie de Foy. Vstoupíme-li do chrámu, spatříme na hlavním oltáři sochu, která je zvětšeninou milostné sošky P. Marie de Foy, na dalších oltářích jsou sochy Srdce Panny Marie a Srdce Ježíšovo, na stěnách sochy sv. Anny, sv. Josefa, svatých Marie Goretti, Tadeáše, Jana Boska a Pia X, dále obrazy Křížové cesty a votivní obrazy. Strop chrámu je vyzdoben freskami představující Sedm radostí Panny Marie.

Po adoraci v kostele se můžeme vydat na procházku poutním areálem. Na jižní straně "starého" kostelíka jsou sluneční hodiny (autor p. Husák z Lelekovic), kolem poslední dochované prastaré lípy (vedle zpovědnice) se vydáme do údolí. Před sebou spatříme Lurdskou jeskyni. Přejdeme kamenný můstek a kolem sochy Krista v Getsemanech stoupáme do prudkého kopce ke čtrnácti zděným kapličkám s vyobrazením zastavení Křížové cesty. Na vrcholu kopce staneme u Tří křížů, odkud se cestou vlevo vydáme k Božímu hrobu. Pokračujeme dále po kraji lesa k soše Panny Marie z La Sallety.

Vydáme-li se dále na sever, budeme postupně míjet sedm kamenných kapliček Sedmibolestné cesty Panny Marie (s moderně pojatými obrazy Bedřišky Znojemské) a dojdeme až k Památníku Osvobození. Po jeho prohlídce, vyhlídce do dalekého okolí a odpočinku se po Sedmibolestné cestě vracíme zpět až k soše Lasalletské P. Marie. Kolem ní  se svažitým terénem vydáme po Mariánské cestě (na stromech je šedesát obrazů poutních míst z naší vlasti, ze Slovenska a z Rakouska) zpět do údolí až k Lurdské jeskyni. V těchto místech se konají poutní mše svaté.

Cestou po klenutém kamenném můstku přicházíme ke Svaté studni. U vodní kaple je malá kolonáda s lunetami, znázorňující příběhy ze Starého zákona o vodě. Můžeme si načerpat vodu a občerstvit se. Obytná budova vedle schodiště byla až do roku 1866 lázeňským domem, kam se ze Svaté studny přinášela voda, ohřívala a v dřevěných vanách se lázeňští hosté koupali. V kamenném zdivu u schodiště je ve výklenku socha patrona hasičů sv. Floriána.

Od Svaté studny se vydáme cestou, kudy ještě před půl druhým stoletím chodívali lázeňští hosté a lipovou alejí se vraceli do Lázeňského hostince, kde byli ubytováni. To je ta mohutná budova, která se proti nám tyčí nad údolím Svatoňovce.

Z cesty odbočíme vlevo na kamenné schody, které nás zavedou zpět před kostel. Na kamenné terase si prohlédneme galerii českých světců (sochy jsou díle znojemského autora Jana Tomáše Fischera). Jsou to: sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Cyril, sv. Metoděj, sv. Prokop, sv. Anežka, sv. Klement Maria Hofbauer. Vedle kostela na budově "staré školy" je pamětní deska Fr. Bauera, přítele básníka Otokara Březiny a dlouholetého varhaníka ve zdejším kostele. Na severní stěně kostela je pamětní deska k uctění památky prof. P. Josefa Parmy, zvelebitele zdejšího poutního místa, a ing. Theobalda Krátkého, projektanta přístavby kostela z let 1949-1953.

Kolem kostela můžeme pokračovat bránou na farní dvůr, kde si ve výstavní místnosti (upravené z bývalé kůlny) můžeme prohlédnout snímky a dokumenty o historii kostela. Návštěvu poutního areálu můžeme zakončit posezením na farní zahradě, kde je k dispozici pět chatek pro ubytování, klubovna, kuchyňka, sociální zařízení a přístřešek pro odpočinek.

Od roku 1990 se pravidelně každou první sobotu v měsíci koná pouť za oživení víry v kraji, za duchovní povolání, za laické spolupracovníky a za mír ve světě. V 15,00 hodin je sloužena mše svatá v německém jazyku (přijíždějí poutníci z Rakouska). Pro poutníky je v zimním období v 17,00 hod. - v letním období v 18,00 hodin modlitba růžence a mše svatá (za příznivého počasí u Lurdské jeskyně).

Hlavní pouť se koná vždy první sobotu a neděli v měsíci červenci, tentokrát 7. a 8. července 2012.

Plánek poutního místa

plánek poutního areálu